| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 01 | 02 |
| 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 | 09 |
| 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 |
| 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 |
| 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
Seděla v okenním výklenku a zamyšleně hleděla do krajiny. Fascinovala ji kovově šedá obloha, s níž ostře kontrastovalo žluté, oranžové a červené listí stromů.
Severus seděl v ředitelně a vyplňoval pravidelné hlášení pro ministerstvo kouzel. Kingsley Pastorek mu sice věřil, ale byl taky jediný.
Hermiona otevřela oči a uviděla nad sebou červený baldachýn. Překvapeně se zadívala na strop, když si uvědomila, kde leží.
Hermiona se vyčerpaně svalila na postel. První školní týden byl náročný i vloni, ale letos… to zavánělo průšvihem už na míle. A Hermiona měla na průšvihy nos. Vždyť svá školní léta prožila s Harrym a Ronem.
Neville začínal ztrácet nervy. Pročetl všechny možné i nemožné knihy, prozkoumal lékařské spisy starověké, středověké, ale nedokázal najít nic, vůbec nic, co by jim pomohlo.
Hermiona se ztěžka opřela o futro. Musela se zhluboka nadechnout, aby dokázala ještě chvíli stát na vlastních nohách. „Už jen kousek,“ zamumlala a odhodlaně vykročila k pohovce.
„Chtěl jste se mnou mluvit, pane řediteli?“ obrátila se Hermiona s otázkou na Severuse a odpoutala tak jeho pozornost od portrétu na stěně.
Byl to zvláštní rok, pomyslela si Hermiona a usmála se na studenty, kteří seděli u kolejních stolů.
Hermiona se vrací do Bradavic...
Po deseti letech se setkáváme s Hermionou a Severusem. Jak se jejich osud za ta léta změnil?